Včera nás s Damiánkem pustili po deseti dnech z nemocnice kvůli zápalu plic. Jsem tak na něj pyšná,jak to zvládl a zabojoval a opět se mi potvrdilo, že když nejde o zdraví, tak nejde o nic…chtěli jsme si dát už do konce roku volno a užít si volnější režim. Že si ho uděláme až tak volný jsem si ale nepřála…jsem ráda, že jsme byli hospitalizovaný, jsem si jistá že bychom to doma určitě nezvládli…Damik musel být i na dýchacím přístroji s kyslíkem, dostal antibiotika, které bereme ještě teď, kortikoidy do inhalátoru, léky na kašel i na zánět nebo infúze na zavodnění. Ještě je tedy hodně zahleněný, také děláme doma i inhalace a respirační rehabilitace, aby hleny co nejvíce stékaly a uvolňovaly se. Uvědomila jsme si, že Damíkova diagnóza sebou nese opět spoustu komplikací, kvůli kterým je vyléčeni mnohem složitější- poloha v leže, mělké dýchání, držení děla i hrudního koše, poloha hlavy a krku, menši příjem kyslíku a okysličení těla, nemožnost smrkání a vykašlávání, menší příjem tekutin i stravy, méně pohybu…to vše je při nemoci zatěžující a o to déle všechno trvá. Musím ale říct, že tentokrát se pobyt zvládl vcelku dobře. Tím že jsme byli v nemocnici v místě bydliště a táta za nama mohl denně chodit bylo fajn. Pokoj jsme měli sami pro sebe a relativní klid( až na dvě krizové noci, když byl větší příjem pacientů a velký hluk a světlo). Teď budeme pokračovat v klidovém režimu, od zítra zase najedem na cvičení, ikdyz v mírnějším režimu. Žádné rizikové kontakty, takže i vánoční svátky bude spíše sami. Mrzí mě, že dostal Damik tak zabrat a trošku nás to vyřadilo z našeho běžného režimu a tempa, ale nedá se nic dělat. Seš náš statečnej chlapeček ❤️ ještě chvíli potrvá, než se zase všechno srovná..zatím je hodně plačtivý, kontaktní a jde vidět, že mu zkratka není dobře 😔
